Tádž Mahal – jeden ze sedmi novodobých divů světa, památka ze seznamu světového kulturního dědictví a ikonický symbol Indie. Vystavět jej nechal v 17. století indický vládce Šáhdžahán jako pomník a mauzoleum své milované manželky a díky své monumentálnosti, unikátní architektuře i dokonalé kompozici, kterou vytváří s okolními zahradami, jej dnes navštíví až osm milionů lidí každý rok. Uchoval si ale ve světle takového Tádž Mahal stále nějaká tajemství? A jsou legendy, které se s ním pojí pravdivé? Naplánujte si svoji další exotickou dovolenou tak, aby v jejím itineráři nechyběla ani návštěva tohoto jedinečného místa.

Krutost skutečná či smyšlená?


K historii Tádž Mahalu se váže mnoho mýtů, jedním z nejznámějších (a rozhodně tím nejkrutějším) je pověst o osudu stavitelů monumentu a řemeslníků, kteří jej vyzdobili svým uměním. Podle ní si chtěl být vládce Šáhdžahán jistý, že krásu Tádž Mahalu nikdy nic nepřekoná. Aby toho docílil, rozkázal těm, kdo se na stavbě podíleli, useknout ruce a vypíchat oči. Jen tak si mohl být jistý, že svůj výkon nikdy a nikde nezopakují. Historické důkazy pro tuto legendu chybí a pravděpodobně se jedná jen o legendu , každý, kdo ji zná si na ni, ale tváří v tvář monumentální stavbě vzpomene.

Dvojče Tádž Mahalu?


Podle další z legend existoval v hlavě Šáhdžahána plán na stavbu identické kopie Tádž Mahalu symetricky umístěné na druhém břehu řeky Yamuna. Druhý monument měl být z černého mramoru a my si můžeme jen představovat, jak úžasná by tato scenérie byla. Šáhdžahána uvěznil jeho vlastní syn a ten tak svůj plán nikdy nezrealizoval. I jeden Tádž Mahal je však stavbou, kterou během cesty do Indie zkrátka nemůžete minout.