Současné hlavní město Vietnamu se dostalo do světového povědomí v 6. století, kdy území ovládala velká Čína. Nicméně zachovalé vietnamské památky vznikly až ve stoletích 11. až 12. – a to staré císařské město Thang Long. Z té doby se zachovalo několik budov, které se nacházejí v areálu mezi jezery Ho Tay tvořící severní hranici města a Ho Hoan Kiem s půvabným ostrůvkem. Na něm stojí skvost a jeden z největších turistických taháků Hanoje Chrám nefritové hory a Želví věž.

Hanoi - město kontrastů

Ve starobylém císařském městě najdete nejstarší zachovalé budovy městské brány Doan Mon a Vlajkové věže. V kontrastu se starou historií leží poblíž pozůstatky historie mladé – Leninův park, kterému vévodí socha sovětského vůdce a Ho Či Minovo mauzoleum s balzamovaným tělem prvního severovietnamského prezidenta. Kromě mauzolea má tato osoba ještě přístupný dům a muzeum.

Ale vraťme se do kdysidávna. Chrám literatury Van Mieu byl zasvěcen Konfuciovi a obklopují ho nádherné zahrady. Ten úplně nejstarší kousek zachovalého umění je buddhistická Pagoda Tran Quoc postavená v 6. století. Leží u magistrály přetínající jihozápadní cíp jezera Ho Tay. Je zde zasazený strom, který je roubem původního stromu, pod kterým meditoval sám Buddha.

Francouzské období kolonialismu je zastoupeno v centru. Mnoho budov vzalo zasvé během amerických náletů, ale Hanojskou operu, katedrálu sv. Josefa, most Long Bien, prezidentský palác nebo budovy Historického či Etnografického muzea si turisté mohou prohlédnout dodnes. Stejně jako čtvrť Bia Hoi corner – pulsující spleť uliček plná obchodů a hlavně restaurací se skvělým jídlem a levným pivkem. Hlavně když se setmí, tady to opravdu žije. Nalézt volné místo (plastovou židličku) u prázdného stolu bývá docela složité.

Město, které má paměť

Hanoj je docela mírumilovné město s velmi nízkou kriminalitou, hlavní nebezpečí tkví v silném automobilovém (či spíš motocyklovém) provozu a nepřehlednosti předností včetně přechodů. Turisté si musí dát pozor i na šňůry motorek v klikatých uličkách starého města. Přesun z místa na místo je ideální buď taxíky nebo městskou autobusovou sítí.

Nová Hanoj roste (stejně jako další asijské metropole) do výšky. Urbanistické zóny Trung Hoa-Nhan Chinh nebo My Dinh získávají ráz moderního velkoměsta a přilehlé průmyslové zóny zvedají čísla vietnamské ekonomiky. Okolí města, obzvlášť za Rudou řekou, obklopují políčka a farmy. Vedou k nim mosty, které už mnoho zažily – železné konstrukce na mnoha místech protkané rzí nabádají k opatrnosti. Obyvatelé si s tím vrásky nedělají a klidně proudí oběma směry, jakoby se nechumelilo. A ono se vlastně nikdy nechumelí, protože místní klima je horké a vlhké. Když se vymaníte z ulic plných motorek, ohlušujících klaksonů a dusivého kouře z výfuků, jste za vodou a blížíte se k letišti. Tady už Hanoj není, ta zůstala na druhém břehu...