Hanoi - město kontrastů
Ale vraťme se do kdysidávna. Chrám literatury Van Mieu byl zasvěcen Konfuciovi a obklopují ho nádherné zahrady. Ten úplně nejstarší kousek zachovalého umění je buddhistická Pagoda Tran Quoc postavená v 6. století. Leží u magistrály přetínající jihozápadní cíp jezera Ho Tay. Je zde zasazený strom, který je roubem původního stromu, pod kterým meditoval sám Buddha.
Francouzské období kolonialismu je zastoupeno v centru. Mnoho budov vzalo zasvé během amerických náletů, ale Hanojskou operu, katedrálu sv. Josefa, most Long Bien, prezidentský palác nebo budovy Historického či Etnografického muzea si turisté mohou prohlédnout dodnes. Stejně jako čtvrť Bia Hoi corner – pulsující spleť uliček plná obchodů a hlavně restaurací se skvělým jídlem a levným pivkem. Hlavně když se setmí, tady to opravdu žije. Nalézt volné místo (plastovou židličku) u prázdného stolu bývá docela složité.
Město, které má paměť
Nová Hanoj roste (stejně jako další asijské metropole) do výšky. Urbanistické zóny Trung Hoa-Nhan Chinh nebo My Dinh získávají ráz moderního velkoměsta a přilehlé průmyslové zóny zvedají čísla vietnamské ekonomiky. Okolí města, obzvlášť za Rudou řekou, obklopují políčka a farmy. Vedou k nim mosty, které už mnoho zažily – železné konstrukce na mnoha místech protkané rzí nabádají k opatrnosti. Obyvatelé si s tím vrásky nedělají a klidně proudí oběma směry, jakoby se nechumelilo. A ono se vlastně nikdy nechumelí, protože místní klima je horké a vlhké. Když se vymaníte z ulic plných motorek, ohlušujících klaksonů a dusivého kouře z výfuků, jste za vodou a blížíte se k letišti. Tady už Hanoj není, ta zůstala na druhém břehu...